• bohatý adj. (komp. obyč. bohatší) mající velký majetek, zámožný. Kdo bohat, slyší o sobě jen lež, však pravdu chudý. Ner. Bohatý sňatek kterým se nabude bohatství. D mající hojnost něčeho, oplývající něčím, obsažný, hojný, rozmanitý, složitý. Kolem bohatých stolů seděli lidé a u plných žlabů stála zvířata. Baar. Bohaté odstíny a stupně proměny barev a vůní v přírodě. R. Svob. Bohatý dešť se snesl. Čech. Bohaté trsy růží. Baar. Slunce ztápí údolí v bohatý svůj lesk. A. Mrš. Mám ráda jen moudré a bohaté knihy, knihy učitelů života. R. Svob. Nádherná a bohatá výmluvnost. Šal. V lůně bohatých lesů pootavských. Heyd. (bohatý čím) Řeka bohatá vodou. Život bohatý událostmi. Bohat vědomostmi a ideály, chud nadějí. Ner. Bratří chudí duchem, bohatí však láskou. Jir. (bohatý nač) Jste bohata na statky a vlohy. Svět. Sv. Dorota bývá na sníh bohata. Erb. Bohatá knihovna, bohatý život, bohaté zkušenosti, bohatá minulost; bohaté nadání, bohatý cit; bohatá odměna, kořist, almužna, bohatý úrok; bohatá zásoba, žeň, tabule (hostina); bohatý klas, hrozen, bohaté vlasy, slzy; bohatý zdroj, bohaté ložisko; bohatá krajina, půda; bohatá látka, ozdoba, bohaté kování atd.