• bohoslužba, -y f. služba Bohu n. bohům; náboženský, církevní obřad. Všecko, co mimo dobrý život člověk myslí, že by mohl ještě činiti, aby se Bohu zalíbil, jest bohoslužba nepravá. Mach. Bratřím platily více vnitřní náboženské smýšlení a život zbožný a vpravdě křesťanský než zevnější bohoslužba, i svátosti k ní počítaje. Goll. Předkové naši přijavše víru Kristovu, měli nejprve bohoslužbu slovanskou užívali při církevních obřadech jazyka slovanského. Jir. D bohoslužby pomn. hlavní bohoslužebný obřad, na př. mše u katolíků. Lidé po ranních bohoslužbách již dávno odešli Staš. Konati bohoslužby.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 94 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 94