• brus, -u m. nástroj k broušení. Brusíř brousil na brusu. Svět. D Přen. spis hledící k vytříbení jazyka. Bílý spolupůsobil při „Matičném Bruse“. Herrm. D uhlazené chování. Čile pochytilo [děvče] s odpozorovaným společenským brusem lecčeho i nad průměrné vzdělání. Sez. D spečená klihovatina v pečivu. Chléb byl okoralý a s brusem. Ehrenb. D Z brusu nový v. zbrusu.