• cech, -u m. pořádek, sdružení příslušníků stejného řemesla. Korouhve rozličných cechů. Něm. Přen. druh, třída lidí. O Silvestru hodně na měkko bývají zejména staří mládenci, k jejichž cechu náleželi oba příchozí. Herrm. Mokrý cech pijáci. Hrabec často platil za ostatní, neboť měl radost, že ho přijímali do cechu. Herb. D útrata v hostinci a p. Hradil účty jako vinárenský cech, útratu v noční kavárničce. Čap. Ch.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 124 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 124