• chrlič, -e m. stav. fantastická ozdoba na okapovém žlabu n. na výtoku z kašny. Oči jeho bloudily až vzhůru k fantastickým odkapům, jejichž chrliče se šklebily v podobě polo zvířat, polo démonů. Zey. D kdo n. co něco chrlí. V parlamentech jmou se pracovati chrliči řečí. Šlej. Byl to harašivě přímý neostýchavec a chrlič rad. Štech. Tiskárny byly skutečnými svatyněmi černého umění a ne pekelnými chrliči papíru potištěného. Herrm. Potom však spustil [řeč] jako chrlič plamenů. Ben.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 63 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 63