• co (gen. čeho, dat. čemu, lok. čem, instr. čím, akus. co, po předl. na, o, ve, za zní -č: nač, oč, več, zač) zájm. táz., jímž se mluvící táže na představu úplně neznámou. Tak co jste nám pěkného přinesli? Rais. Co to máš na té tkaničce? Erb. Zač mě máš? Oč se sázíš? Oč se hádáte? (lépe než o co). Povídali si, co a zač nakoupil kdo o pouti. Něm. D s předložkovým výrazem za s akusativem (co za) tážeme se na osobu n. věc, o níž chceme míti zevrubnější zprávy. Co to bylo za člověka? Čap. Ch. „A co vy jste zač?“ ptal se Dobeš. Něm. Co to máš, má milá, co to máš za čelo? Pís. Co je to tam za koníčky na tom našem úhoře? Pís. D adv. táz. proč. Jsem-li Slovan, jsem-li Čech, co se na to ptáte? Havl. Co bych si pořád stýskala! obrátila paní veseleji. Jir. Ptal se Jarka, co pláče. Něm. D adv. táz. není-li pravda, že ano. Dobře jste se vyspala, co? Šim. D ve větách zvolacích jak velice, jak mnoho, kolik. Moje zlaté děti, co jsem se na vás natěšila! Něm. Co bohů vytvořil již lidský duch — a všechny už je vlny smrti kryjí. Mach. Co tu šperků, co tu lesku! Ner. D v přísl. spojeních co naplat, co div (divu), co na tom, co škodí, e(eh) co, víš co. Jak živ jsem neviděl tak statečného pacienta. Leč co naplat, starcem jest jaká pomoc! Šmil. Ba cigán také srdce má, co div, že má i děvu. Heyd. „Zavražděte mne! Co na tom!“ zvolala Anna. Zey. No, co škodí? Pro to pro všecko si Hortensii předce vezmem. Sab. Safraporte, školu jsem zaspal. — E co! Einmal ist keinmal nechťsi. Rub. A víš co, Karle, ty jdeš domů — a já jdu taky domů. Merh. D zájm. neurč. něco. Když tě co na jazyku svrbí, našeptej to jen do staré vrby. Havl. Kdo chce co věděti a znáti, musí se na to pilně ptáti. Přísl. Býti k čemu státi za něco. Jsou-li služky jen poněkud k čemu, váží si jich paní jako oka v hlavě. Svět. D zájm. vztaž. vztahující se zpravidla na zájmena n. jiné výrazy, jež zastupují jména věcí. Co na srdci, to na jazyku. Přísl. Co sám nechceš, nečiň jinému. Havl. Čemu se v mládí naučíš, v stáří jako bys našel. Přísl. S čím kdo zachází, tím také schází. Přísl. První, co si babička na starost vzala, bylo pečení chleba. Něm. Není všecko zlato, co se třpytí. Přísl. Obojí [verše i květy] zvadne, jako všecko jiné, več člověk věřil, doufal, hyne. Mach. Čím — tím při komparativu. Čím dál, tím hůř. Hanálka si broukala, ale čím dál tím slaběji. Jir. Čím více na kolovrátek hleděla, tím více se jí líbil. Něm. Někdy se tím vynechává. Hvězd bylo čím blíže k uhánějícímu měsíci méně a méně. Rais. D Lid. neskl. zájm. vztaž. vztahující se k jakémukoliv výrazu věty řídící. Hodil kladivo, co v ruce držel, pod nákovadlo. Erb. Lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela. Erb. Komu pak asi patří ty krásné hvězdy, co se tak lesknou? Něm. Lehni si na zem, co líhám vždy, když přijdu pozdě. Mácha. Tmavá komora s oknem, co sotva kočka se protáhla. Herb. Po všechna léta, co vyučoval Sláva mladého hraběte, vychovávala komtesu slečna Betty. Šmil. Jen chvilku mi popřej, co bys mi dala vody nebo mléka. Jir. D adv. vztaž. kolik, jak mnoho, jak. Co měl dřeva doma, dal naložiti na vůz. Herb. Je jich tu, co dní do roka. Hol. Chraň se ho, co můžeš. Něm. Učinil jsem to s autokritikou co možná přísnou. Ner. Běžela, co dech stačil. Něm. Co by kamenem dohodil, běžela srna. Vrba. Co já vím, on tam byl sám čtvrtý. Bart. D uvádí věty vysvětlující. Ale co je pravda, těch několik slov utkvělo selce v hlavě. Hál. Jest učený muž, jen co je pravda. Stroup. Ba, co nového — i na jméně Hrabcově znáti bylo novou modu. Z kanceláře nazýván byl Harabes. Herb. Co zvláště pěkného, jest ráz venkovské kantorské hudby. Šmil. D uvádí věty časové. A co váhá a co stojí, mizí bázeň. Erb. Mezitím, co Jožka pozdravuje nesmělým úsměvem, mává Matouš kloboukem. Preis. Co Habrůvka byla Habrůvkou, takové muziky v ní nikdo nepamatoval. A. Mrš. Tisíc let ušlo, co své milé syny svornosti učil Svatopluk. Erb. Dávno tomu, co mne posledně žehnaly staré její ruce. Něm. Uvidíte, že sedmihlásek zase přiletí, jen co přijde Toník jakmile, až přijde. Hál. Cigárko do úst nevezmu, co živ budu jak dlouho. Baar. Místo rozvahy nastoupil vztek, jaký co živ nepocítil. Čap. Ch. D uvádí věty adversativní, kdežto. Matka ho počala kárat, že se veselí, co by měl pracovat. Svět. Nyní jsem byl člověkem, co dříve jsem byl karikaturou sama sebe. Kar. Místo co měl koukat na oltář, koukal na Viktorku. Něm. D při superlativě zmocňuje jeho význam. Strojil co nejpohodlnější lůžko. Jir. Bude se ženou jednat co nejšetrněji. Rais. D co nevidět hned, tu chvíli. Račte se jen posadit, páni tu budou co nevidět. Baar. D při infinitivě po slovesech býti, míti vyjadřuje, že je něco, co je dostatečným základem, aby se mohl n. měl státi nějaký výkon. Mám co dělat budu pracovat, musím pracovat. Ale já mám co šít! musím šít. Podl. Mám dost (mnoho) co dělat. Není co dělat. Na zahradě mladá žena od jara do zimy měla co přehrabovati, sázeti a podvazovati. Herb. Lesu a vodě není co věřiti. Šmil. Sedláček měl koně co udržet stěží je udržel. Rais. Vyprovázeli jej kamením, že měl co utíkati. Herb. Hraběnka měla co dělat, aby své pohnutí opanovala musila vynaložit všecky síly. Pfleg. Švédů není co se obávati. Mik. Není se tomu co diviti. D Arch. sp. srov. Vlasy kadeřavé co vlna. Pal. Svět bude před tebou co holá skála. Vrch. Sváteční ženské šaty jsou tytéž co všední. Herb. Doufám, že mne budete podporovat, a že budeme stát co jeden muž. Jeř. D Arch. sp. doplň. Co voják vedl jsem život kočovnický. Arb. Vždy bývala nejvřelejší moje touha, abych co spisovatel přispěti mohl poněkud k zvelebení vlasti své. Havl. D s nom. (n. akus.) substantiv značících úsek časový nebo prostorový vyjadřuje pravidelné opakování. Tatínek je co den mrzutější každý den. Rais. Rozvášněnost rostla co rok každým rokem. Bílý. Pana profesora pozdravovali mladí i staří, že nestačil smekat klobouk a co chvíle musel hovor přerušiti každou chvíli. Autrata. Hlas co chvíli stával se hlasitějším. Jir. Co krok zvedá se pomníček nebo prostý kříž za každým krokem. Herrm. Podob. co týden, co měsíc atd. Častěji bývá den co den, rok co rok a p. Bílá paní chodila noc co noc. Jir. Krok co krok jsme klopýtali. Hol. D s imperat. n. praes. slovesa opakovaného z věty řídící znamená ‚cokoli‘. Staň se co staň, budu mu psát ať se stane cokoliv. Stank. Děj se co děj, já s vámi musím. Třeb. Ať kluk dělá co dělá — mně je protivný. Hál. To je můj zamilovaný krajinář, ať si říká kdo chce co chce. Čap. Ch. D co do s genit. pokud se týče. Hlava sousedova byla zcela jiná co do rysův i výrazu. Šmil. Vyňala pamětní peníz co do velikosti asi tolaru se rovnající. Jir. D dáti co proto někomu dáti komu za vyučenou, vymstíti se. Ta kniha mi dala co proto, nechce a nechce mi z kotrby. Rais. Podob. dostati co proto.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1677 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1677