• délka, -y f. rozsah předmětu od jednoho konce k druhému. Geom. délka úsečky, obdélníku, čtyřstěnu atd. Změřiti délku rukávů, zdí atd. Měřil velkými kroky délku svého pokoje. Rub. Naproti seděl, oddělený celou délkou stolu, rytmistr. Bozd. Vecpali jsme Klácela do těsné kleriky a přebytek délky všelijak podkasali. Jir. Převalil se celou délkou na zem. Svět. Vesnice při Orlici nejsou rozsáhlé do délky. Jir. D Zem. zeměpisná délka vzdálenost od hlavního poledníku. D Na délku, po délce, arch. délkou podélným směrem, podélně, podél, podélný. Má obrácené oči, místo na šířku má je postaveny na délku. R. Svob. Na soumarech byly naloženy vaky a kopí na délku připevněná. Jir. Papír přeložený na délku. Pole máme orati vždy po délce; ale má-li pole svah po délce, splachuje se ornice lijáky. Herb. U nás nesmí děvečka ani moc na mašině prát — a když, tak hezky po délce. Šim. Procházel se délkou Roudnického předměstí. Tyl. Položil se délkou na kraji stolu. Vrch. D trvání. Délka času, života. [Kdo] šel přes všech věků délky…, ten nevrátí se snadno. Hál. [Zřela] vánoc půvab snivý, tu délku večerů, v nichž rodina se schází. Sova. Gram., lit. délka hlásek, slabik (přirozená n. polohová), op. krátkost. D zdlouhavost, rozvleklost (op. stručnost). V Pailleronově hře „Hélène“ vadí některé délky a zbytečná opakování. Vrch.