• díti ned. i dok. (dím, 3. pl. dějí) praviti, říkati, říci. „To pole Bártovo?“ děl. Čech. Víte-li, co Písmo dí? Jir. Jiná pověst dí, že agrárníci jsou v jednání s mladočeskou stranou. Čas. To, čemu on říká neznámá síla, tomu já dím láska. Podl. Dělo se to zvolna, krokem ať tak díme hlemýždím skoro. Šmil. Měl nápady velmi chlapecké, ať nedím uličnické ba skoro. Jir. Obávala jsem se, než co dím, strachy jsem hynula ba spíše. Šmil.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 442 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 442