• důtka, -y f. pokárání, výtka, obyč. úředního rázu. Místo polemických výtek a důtek bude nejlépe, když rada chatrná bude dosazena jinou, dokonalejší. Vlč. „Nic neděláš juž dlouhý čas —“ tak zněly přátel důtky. Heyd. Některé výroky ve spisech Pecúchových uznány za podezřelé a dostal za ně přísnou důtku. Herb. Farářovi dostalo se u konsistoře nejostřejší důtky za to, že v obyvatelstvu viklá víru ve vnuknutí. Vach. D Arch. výčitka, narážka. Král mnohé činil důtky královně, že tak ho vedla. Pal. Důtka o kacířství popouzela husity. Pal. D důtky pomn. druh karabáče (obyč. s krátkou násadkou a svazkem řemínků n. ze spletených řemínků). Hoch býval bit důtkami s uzlovatými řemeny. Mah.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 150 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 150