• důvod, -u m. to, čím se správnost, oprávněnost něčeho ukazuje n. vyvrací. Prosím, abyste proti mně bojoval důvody a důkazy a nikoliv útržkami. Sob. Každému, kdo přikládá více víry důvodům vědy než předsudkům, otvírá se perspektiva více méně jasná. Arb. Mohl bych doložiti tvrzení toho důvody jinými. Vrch. Pubička bral důvody své proti pravdě listiny Boleslavovy jen ze známek zevnějších. Pal. D to, čím vysvětlujeme své jednání, pohnutka. Dovolte, abych vám nyní přednesl své důvody neúčasti na říšském sněmu. Pal. Důvod, pro který se tenkrát neukazoval, byl týž jako dnes, ležel doma churav. Čap. Ch. Není důvodu k protestu. Dyk. Forma sonetu jistě z dobrých důvodů Jungmannem volená. Vrch. Fotografování je z důvodů vojenských zakázáno. Vach. Z důvodů technických doporučoval se lehký motor plynový. Čap. Ch. Log. pomysl, z něhož se nějaká these vyvozuje. Důvod správný, nesprávný. Práv. základ nějakého názoru, motiv a účel. Důvody příslušnosti soudní, rozsudku, vazby, zmatečnosti; nabytí držby na základě skutečného důvodu a p. D Arch. důkaz. Od mistra Boppa důmyslně provedený důvod. Šaf. Vojna tato je nejjasnějším důvodem morálního a politického stavu koruny polské v 18. století. Kou.