• do předl. s gen. značí vnikání do něčeho n. směr někam, sklon k něčemu. Katruše přikládala do krbu. Jir. Psal modlitební knížky, maloval do nich. Jir. Div do ní nevrazil. Šim. Chudoba cti netratí, ale hrom do ní má uhodit! Herrm. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Přísl. Sedli si do chládku. Podíval se jí do tváře. Jir. To jí hned do oka padlo, že příchozí je bledá povšimla si. Jir. Zapíral do očí. Počty mi nikdy nechtěly do hlavy nechápal jsem. Hol. Za týden vytrhne se do pole. Hol. Neví, jak do toho. Svět. Rachotily bubny, svolávající obec do zbraně. Jir. Do služeb si příbuzné brát nebudu. Šim. Těšil se již do pense. Svob. Nedávejte písně své do tisku. Havl. Každý národ má slova některá, nepřeložitelná do jiného jazyka. Havl. Nepřichází do rozpaků. Šim. Matka padá do mdlob. Stroup. Střemhlav se žene do záhuby. Šmil. Tak přišlo potom pomalu všecko zase do starého pořádku. Erb. Počínala býti hezká; rostla již, jak říkáme, do krásy. Hál. Všecko vychvalovali do nebes náramně. Něm. Já nemluvím do větru na plano. R. Svob. Mladé zdravé děvče musí a má být do světa kurážné. Svět. Dali se do koláčů. Dal se s hospodskou do řeči. Jir. Dali se do práce hnedky. Mach. Potom se dal do pití. Mácha. Dali se do smíchu. A. Mrš. Studentům se po obědě nechtělo do učení. Nikomu nebylo do řeči, neřku-li do veselosti. Hál. Nebylo mu do smíchu neměl nálady k smíchu. Maminka se ještě do vás zamiluje. Šim. Nemáte práva do mne si naříkat. Šmil. Vy si příliš mnoho do sebe domýšlíte. Hál. To bych byl nikdy do Grégra neřek’. V. Mrš. Do p. prof. Kalouska nikdy jsem se nenadál počínání takového. Geb. Černohorské tažení má do sebe nesčíslné zajímavosti. Hol. Byl do mne celý blázen. Her. Ten je docela do našeho rodu podobou se hlásí do rodu. Šim. Tři dni do mne nic není nestojím za nic. Šim. Co je mi do tebe nebo do lidských řečí co mi na tobě, na lidských řečech záleží? Co do hocha, když není v něm ohně? Něm. D vyjadřuje směr k určitým hranicím, mezím (až k, až po). Vous sahal mu až do kolenou. Čech. Musí umět dál počítat než do sta. Ner. Jejich pláč zarmoutil jej do hloubi duše. Stroup. D zvl. také k hranicím časovým (až do které doby). Všeho do času, Pán Bůh na věky. Přísl. Do té doby jsem myslil, že vlci v Čechách vymřeli. Mach. Prosedí při tom do půlnoci, i déle. Šim. Do trhu je ještě několik dní. Prav. tebe do nejdelší smrti neopustím. Šmil. Zval je do roka a do dne na boží soud. Jir. D vedle významu určitých hranic proniká také význam stupně a míry. Až do dna dopili kalich hořkosti. Vrba. Měli tam jídla a pití do haleluja. Jir. Všeho měli v domě do boha nadbytek. Herb. Musil si dát hlavu do hola ostříhat. Erb. Krejcárky se do jednoho rozkutálely. Svob. Zaplatil mi do krejcaru. Čech. Některé ranil do krve. Jir. O něco se prou do krve. Vrba. Do jisté míry má pravdu. Baar. Žvanili o ničem nebo do nekonečna o tomtéž. R. Svob. Dala jim pokrmu a nápoje do sytosti. Zey. Jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti na plno léta. Přísl. Opil se do němoty. Vrba. Stébla krátká a tenká až do nemožnosti. Kun. Řičel až do ochraptění. Třeb. V hostinci bylo vše do omrzení stejné. Jir. Dům byl do posledního místa vyprodán. Šmil. Vyšel ze dveří a za ním celá obec do posledního muže. Baar. Do poslední niti obehrál samého knížete Egona. Hol. Všechno do poslední písmeny byla pravda pravdoucí. Čap. Ch. Cena [drahokamu] jde snad do statisíců. Ner. „Ach jo,“ vzdychla slečna do třetice. Šim. Do únavy se lopotí. Ner. Jsou unaveni do úpadu. Vlč. Chatu rozmetám ti do základů! Jir. D značí přibližný počet. Sokolstvo má ve svých jednotách členstva do 50 tisíc. Čas. Jen v hradě do čtyř set se čítá jich. Mach. Mohlo býti lebek těch do 30.000. Vrch. D značí vztah (co do). Tento [hudební sbor] je do počtu slabý počtem. Ner. Kdo roven ještě do bolesti je mu [Kristovi]? X. Dvoř. Celá to matka nejen do podoby, ale i také do povahy. Svět. V. t. co do. D vyjadřuje účel. Hovězího dobytka do tahu se poměrně málo užívá. Jir. Naháněli chlapce do práce. Herb. Šaty do práce, boty do deště, do bláta. D značí dobu, do jejíhož průběhu něco spadá. Sedlák má posvícení jednou do roka, pán každý den. Hol. Do týdne budu již dost silný. Jir. D značí přechod do jiného stavu, výsledek. Krajina barvila se do fialova. Zey. Měl knírky do špiček navoskované. Rais. Schodiště vinoucí se do spirály. Theer. Svázali chrastí do otýpek a otýpky si schovali do zásoby. „Ale o Francouzkách tam není nic,“ obracel zase do žertu. Jir. Všecko ho do zlosti rozehřálo. Jir. Stočil jazyk do kornoutu. Kam. Lavička do podkovy postavená do tvaru podkovy. Ner.
  • do n. neskl. hud. solmisační slabika znamenající tón c.
  • do, da n. jm. karty ve špádech, dočko, dočka.