• doba, -y f. omezený, určitý čas, období. Pěkná noc, jasná — v tu dobu vstávají mrtví ze hrobů. Erb. Byly doby, kdy celý tento kraj oddal se učení mistra Jana Husi. Herb. Adamité z dob Žižkových. Jir. Poslední dobu byla podivná. K. Čap. Dílo to značilo své doby pravý obrat. Ath. Doba fialek končila. Čap. Ch. To je doba, cos’ tu nebyl! Preis. Tou dobou, v té době a p.; často v plur. za těch dob, v oněch dobách a p. Svou dobou v pravý, přiměřený čas. Doba služební, čekatelská, vyučovací a p. Doba pracovní. Lék. doba inkubační. Kde bychom se byli již octli, kdyby právě náš „venkov“ nechtěl vždy rozhodně státi na výši doby osvojiti si soudobé vymoženosti? Svět. Doba napoleonská. Doba Přemyslovců. Doba Brožíkova. Zlatá doba českého písemnictví doba veleslavínská. geol. doba prahorní, křídová a p. Archeol. doba kamenná, bronzová a p. Hud. jednotka taktu. Vydržeti tón na dvě, tři doby. Metr. délka krátké slabiky jako jednotka v časoměrném veršování. V časoměrném básnění rytmu za základ slouží doba (mora). Petrů.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 1043 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 1043