• dobrovolně adv. k dobrovolný; z vlastní vůle, bez donucení, po dobrém. Zeptal se jí, svoluje-li k sňatku bez nucení, dobrovolně. Herrm. Svěřila se své družce, že v klášteře nezůstane, a když ji nepustí dobrovolně, prchne po zlém. A. Mrš.