• doktor, -a (vok. doktore, pl. doktoři) m. titul dosažený přísnými zkouškami na vysoké škole. Doktor theologie, práv, veškerého lékařství, filosofie, přírodních věd, zvěrolékařství, věd technických, báňských. Čestný doktor majitel titulu, jímž vysoké školy poctívají jedince zasloužilé o vědu, umění n. stát. Lid. Moudrostí hází každej a učeností, jako by byl ňákej dochtor nebo profesor. Klost. Někomu dělati doktora hájiti někoho. D Lid. lékař. Rozuměla nemocem jako doktor. Rais. Nebyly některé rady té babičky s tolika pověrami smíšené, jakých obyčejně takoví doktoři užívají. Něm.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 356 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 356