• dolní adj. (komp. dolejší obyč. významem splývá s posit.; sup. nejdolejší) jsoucí dole, nízko, dolejší, dolení (op. horní, hořejší). Okna horní jsou vyšší než dolní. Havl. Údolíčko zavíraly při dolním i horním konci vršky. Něm. Dolní ret, čelist, dolní víčka (oční), zuby a p. Dolní část (konec) vesnice, dolní mlýn a p. níže položený. Dolní tok řeky. Zimní sídlo, najaté u panského myslivce v dolním kraji v dolině, v nížině (op. v horách). Preis. Čech a Slovák stáli zas při sobě v bouřích, jež se hnaly z „dolní země“ z jižních Uher. Jir. Český pravopis přijat byl co pojidlo veškerého dolního Slovanstva jižního. Havl. V názvech zeměp. Dolní Počernice, Dolní Lužice, Dolní Rakousy a p. Dolní němčina mluvená v nížinách u Baltu a Severního moře. Dolní sněmovna (v Anglii vedle horní sněmovny). Hud. dolní hlas, dolní tóny spodní. V. t. dolejší, dolení. D Arch. důlní.