• duševní adj. týkající se duše, (lidského) ducha, vědomí (op. tělesný). Všecka duševní síla ho opustila. Šmil. Po velkém duševním napětí a tělesném vysílení ležel celý den. Jir. Duševní boj. Šmil. Duševní krátkozrakost zaváděla Vondrejce k neprozíravostem. Čap. Ch. Minulost tlačila se mu před duševní zrak do vědomí. Herb. Petr Chelčický jest duševní otec Jednoty myšlenkový původce. Goll. Duševní plody výsledky práce vědecké n. umělecké. Duševní pracovník, život, obzor, majetek, duševní práce, rovnováha, obmezenost, slepota, duševní choroba. Psych. duševní stavy, děje. D Arch. duševní věda duchová. Archeologii a filologii [pan S.] ani k duševním vědám nepočítá. Havl. D Arch. oduševnělý. Zdálo se mu, že dívka jest každým dnem krásnější a že krása její každým dnem jest živější, duševnější, prodchnuta jsouc jakousi myšlenkou, která roste do výše a zraje. Staš. Každý duševní člověk je pro mne tolik jako zázračný obraz zbožnému poutníku. R. Svob. D kulturní. Rožmberkové byli horlivými podporovateli všeho duševního snažení. Mik. Hlouček pařížských Čechů má duševní své centrum, pařížskou Českou besedu. Ner. Duševní a hmotné potřeby lidu a p.