• dub, -u m. bot. rod stromů z čeledi číškonosných (Quercus). Ustál. sp. Byl to švarný chlapík, silný jako dub. Kos. On [žurnalista] musí býti pevný jako dub, aby se opřel každé bouři. Ner. Lén se nehýbal, stál jako dub. Čap. Ch. Ty také spíš jako dřevo, jako dub! Jir. Mlčela jsem jako dub. Hol. Co jí záleželo na ujci, na takovém selském dubu (nadávka). Hol. Ale to jako když do dubu mluví marně. Rais. Breptá to po německu od vrchního až po písáka, a jsou Češi jako duby kovaní. Rais. Žalud nepadl daleko od dubu. Klenka nebyl mnohem lepší než jeho matka. Šmil. Každý dub vyrostl z žaludu vše má nepatrný počátek. Přísl. Na dubě nerostú než žaludy děti se zvedou po rodičích. Jir. Jednou ranou dub nepadne jest třeba vytrvalosti. Přísl.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 303 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 303