• duch, -a m. (jen sg.) myslící, cítící a jednající mohutnost člověka; duše (op. tělo). Prospíval na duchu i na těle. Herb. Sestra Rosina je na duchu ještě dítě. Prav. Chtěl aspoň duchem tady býti přítomen. Hál. Vypustiti ducha zemříti. V pátek vypustil ducha zemřel. Šim. Křečovitě sebou škubnul [umírající] a bez ducha zůstal v rukách štkající ženy mrtev. Herb. Chodil jako bez ducha mdle, zaraženě. Herb. Smála se už v duchu napřed u sebe, skrytě. Šmil. V duchu takto zvolal [Amil] s vroucností: „Ty výkvěte nebeské spanilosti!“ potichu, k sobě. Zey. Já měl tolik přítomnosti ducha, že jsem k stromu skočil a pistoli z náprsí vytrhl. Něm. D netělesná bytost. Bůh je pouhý duch. D (pl. duchové, lok. duchách) pomyslná, netělesná bytost, dobrá n. zlá; strašidlo. Dům plný duchů. Herrm. Stála před ním jako duch, aniž se toho nadál. Svět. Plíží se jako duchové. Šim. V domě Pilátově jako duchové se [kacíři] shromažďovali na modlitbách. Herb. Jen hodina duchů se nesla v dálku s věží v město spící dvanáctá. Vrch. Vyvolávati, citovati duchy (ku př. ve spiritismu). [Píseň o Hiavatě] zakládá se na podání o zázračné osobě, kterou poslal jim (Indiánům) Velký duch nejvyšší bytost božská. Slád. Jeden zlý duch vyšel ze srdce jeho zloduch, démon, zlé myšlenky. Herb. Kondelík za celou tu chvíli [co Vejvara ploval přes Vltavu] ani nehlesl, aby nevyvolal nějakého zlého ducha neštěstí. Herrm. Potom jí šeptal zlý duch, že bude sloužiti v panském domě. Prav. Zlý duch eufem. ďábel. Zlý duch posedl naši milou tetičku zloba. Herb. Cítila, že byl dobrým jejím duchem vedl ji k dobrému. Svět. D Círk. třetí božská osoba ve věrouce církví křesťanských. Duch svatý. Přijď, ó Duše přesvatý. Pís. Požehnej vás Bůh všemohoucí — Syn a Duch svatý! Hříchy proti Duchu svatému. Přen. v ustálených spojeních. Rázem byl Artur osvícen duchem svatým, uhodl, co se stalo. Herrm. Hrabec stal se už svatým duchem celého shromáždění rozhodující osobou. Herb. Pánbůh mu dává dar Ducha svatého, učení jde mu jak by hrál nadání. Něm. V lid. názvech rostlin: koření sv. Ducha čemeřice černá. D Ve spojeních o, po svatém Duše, do svatého Ducha, arch. na (o) svatý Duch svatodušní svátky. O svatý Duch to že již jistě budou doma. Jir. O svatém Duše choď ještě v kožiše. Pořek. Bába zachovávala přísloví: Do sv. Ducha nespúštěj se kožicha. Něm. D mohutnost duševní, nadání, důvtip, inteligence. Co bohů vytvořil již lidský duch. Mach. Ty máš bystrost, ty máš ducha, ale musíš mít také duši. Šim. Zvláštním duchem také nevynikal. Hlad. A co sejde s toho, má-li člověk ducha, či je-li hlupec? Havl. Z nebeť přichází věští duch. Erb. Maje dar ducha, soudil [zeman] moudře. Jir. D smýšlení. Mezi sedláky začal se jeviti podivný duch! Nebyli už tak ponížení. Herb. Duch shody a lahody se rozhostil po komnatě. Bozd. Duch nenávisti a mstivosti [v polské literatuře] protivil se mysli Jungmannově. Zel. Venkovan náš, ještě toho staročeského prostého ducha, slovo příroda nenávidí. Rais. Duch národní vane u nás v každé chýžce. Svět. Duch husitských předků našich probudil se ve Vás. Jir. Chyt’ se ho velký duch, ve Vídni si koupil predikát pýcha. Jir. D odvaha. Beneška, sotva zaslechla, že Petra z Brna poslali do Italie, sklesla na duchu. Herb. Dodav mu ducha, žádal ho, aby ničeho neříkal. Jir. D vnitřní ráz, povaha, podstata. Jako pokrokový člověk a jako průmyslník prý musí jít s duchem doby. Čap. Ch. U něho nebylo ani stopy obchodního ducha. Zey. Jednal jsem v duchu zákonů. Zey. Duch jazyka, literatury. Každý, kdo v některé vědě odborně je vzdělán, osvojuje si, jak říkáme, „ducha“ své vědy. Mas. Duch novin. D osoba duchem nadaná, osobnost. Silný karakter podrobuje si duchy slabší. Durd. Může-li tvůrčí duch úplně býti nešťastným? Jir. Časopis musejní za několik let soustředil nejvýtečnější duchy české. Zel. Třídění duchů třídění význačných lidí podle jejich smýšlení. Nastalo veliké třídění duchů. Hum. V přízemí bydleli služební duchové služebnictvo. Leg. Můj strážný duch je v limbu strážkyně! Herrm. D Lid. (ak. ducha n. duch) dech. Jen popřej málo oddechu. Duch slábne, nohy klesají. Erb. Poléhává, na duch si stýská. Baar. To je mela, že sotva ducha popadám. Šmil. Vzduch boží duch. Pořek. D Lid. (ak. ducha n. duch) plyn z konečníku, melior. prd. Má slabé útory (kdo moč nebo duch v sobě držeti nemůže). Čel. Kužela byl dobrý člověk, ale pořád jen jako z kozy duch slabý, chatrného zdraví. Rais. [K loupežníkům:] Vy duchové z kozy, kteří se ženete na poutníčka a před vojskem popotahujete ze slzavého nosu. Vanč.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 2178 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 2178