• dutina, -y f. vnitřek něčeho dutého, vyhloubenina, prázdný prostor v něčem. [Medvěd] hlavu celou do dutiny stromu strkal. Vrch. V dutinách skalních přebývají diví lidé, lesní panny a divoženky. Jir. Zvuky vystupují kdesi z dutin země. Svět. Dutina ústní, břišní. D Tkalc. tkanina složená ze dvou vrstev od sebe oddělených a spojených jen v krajích.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 250 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 250