• fajn adj. neskl. vulg. pěkný, jemný. To si přečtěte, holka, to máte moc fajn čtení. Olb. On byl moc hodný člověk, spořádaný a z jaké fajn rodiny! Šim. Kuchařka slíbila, že přichystá ty nejfajnější věci. Kosm.
  • fajn adv. vulg. pěkně, dobře. „Jak se máš, Kojane?“ „Fajn, já taky fajn.“ Hol. Znáte píseň „Pryč s tyrany a vládci všemi?“ Znáte. To je fajn. Kop.