• gramatika, -y f. část nauky o jazyce obírající se hláskami, tvořením slov a tvarů i jejich syntaktickým významem a větou, mluvnice; kniha obsahující mluvnici. Aspoň někomu uloženo bylo ex offo znáti českou gramatiku. Havl. Museum podalo literárnímu světu první gramatiku ruského jazyka. Neb. Přen. pravidla, zásady. Každý člověk má svou gramatiku života. Prvot. D bývalý název třetí třídy střední školy. První třída nazývala se parva, druhá principie, třetí gramatika. Prav. D Lid. chlebová polévka. K obědu uvařila si jen trochu gramatiky z pečlivě nastřádaných suchých kurek. Šlej. D Slang. huba, hubatost. Annovi vyflákám za tu jeho gramatiku. Hurb.