• granát, -u m. min. drahokam n. polodrahokam barvy obyčejně červené. Třpyt ze zlatých řetězů na krku, ze šňůr perel nebo granátů. Jir. Bás. Z granátu vína lehoučký dým noc květnou prostupuje. Sova. Puklé ostružiny granát rudohnědý. Krás. Zbož. druh černého piva temně rudé barvy, vařeného některými pivovary. D Zř. granátový strom, marhaník n. jeho ovoce, granátové jablko. Sedadlo ze slonové kosti stojící pod klenbou kvetoucích granátů. Zey. Rozkroj mi granát! Zey. D Voj. dělová střela vybuchující nárazem. Ruční granát munice ručně vrhaná a vybuchující buď při dopadu n. v určeném čase. (Při klení.) Tisíc granátů a koulí! Co to? Ehrenb. I aby do tebe tisíc granátů, blbá palice. Tyl. D Arch. žert. posměšný vtip. Psal do pražských Humorů epigramy, granáty, básničky, jak Pánbůh vtip nadělil. Herrm. Vydělával si týden co týden z „Humorů“ za granáty a rýmovačky zlatý až dva. Kronb.