• haló, halo citosl. upozorňující volanou osobu; ustálené ohlašovací volání v telefonním hovoru. [Artur:] Haló, Tynko Leontynko! Má úcta! Herrm. „Haló, Frantíku,“ zakřičel [kontrolor], „vítej mezi nás.“ Šlej. Pan rada skočil k telefonu a přijal „haló!“ a odpověděl do aparátu. Čap. Ch. D haló n. neskl. prudký projev veselí, jásot. Bouřlivé haló rozlehlo se sálem. V. Mrš. Celý zástup spustil haló při tomto vtipu. Merh. Tu tedy dali [páni] přinést prázdné pivní lahve, a jeden po druhém za hlučného haló zkoušel, rozdrtí-li některou z nich. K. Čap.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 61 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 61