- haló, halo citosl. upozorňující volanou osobu; ustálené ohlašovací volání v telefonním hovoru. [Artur:] Haló, Tynko Leontynko! Má úcta! Herrm. „Haló, Frantíku,“ zakřičel [kontrolor], „vítej mezi nás.“ Šlej. Pan rada skočil k telefonu a přijal „haló!“ a odpověděl do aparátu. Čap. Ch. D haló n. neskl. prudký projev veselí, jásot. Bouřlivé haló rozlehlo se sálem. V. Mrš. Celý zástup spustil haló při tomto vtipu. Merh. Tu tedy dali [páni] přinést prázdné pivní lahve, a jeden po druhém za hlučného haló zkoušel, rozdrtí-li některou z nich. K. Čap.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 61
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 61
|