• halucinace, -e f. smyslový vněm osoby chorobně dráždivé, vznikající bez zevních čidlových podnětů, pokládaný však osobou tou za skutečnost; klam smyslů, vidina. Míval taková divná vidění, chorobné halucinace. Merh. Co jiným osobám ve spaní do snů se zapřádá, to přepadávalo v halucinacích sluchu a zraku Petra Vyskočila ve bdění. Podl. Tak mocná byla ta žádost, že se mu nozdry plnily tabákovým dýmem — měl halucinaci čichovou. Herrm.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 91 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 91