• harfa, -y f. trojúhelníkový hudební nástroj s nestejně dlouhými strunami, na nějž se drnká oběma rukama. Temnou nocí zvuk stříbrný harfy zněl. Mácha. Táta byl pašerák a máma chodila s harfou. Jir. Lid. Pane — víme, jak s tou harfou! jak si počínat. Štech. Přen. Mácha jest básník — avšak předce bych rád temné zvuky jeho harfy jinák slyšel zvučeti jeho verše. Tyl. Potom udeřil bohatýrsky do strun své obehrané harfy — a tu teprve se nesl jeho řečnický výkon až k mezi nepravděpodobnosti. Vrba. D Aeolova harfa strunový nástroj rozezvučovaný větrem. Hosp. sýrařská harfa nářadí na drobení sýřeniny. Tech. (v cihlářství) sklopný rám s několika napjatými dráty na odřezávání hlíny. Žel. harfa kolejová skupina souběžných kolejí tvořících jeden svazek.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 255 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 255