• hnědý adj. (komp. hnědší) zbarvený jako plod kaštanu n. čokoláda a p. Poledníkové slunce opálilo až do hněda jeho obličej. Čech. V dubové, hnědé stolici žena klečí. Slád. Obličeje mají snědé, vlasy havraní nebo hnědé. Herb. Hnědá pleť, hnědý kůň, hnědé oko. [Mnich] oděn v hábit hnědý. Čech. Hnědá košile odznak příslušenství k říšskoněmecké straně národních socialistů. Přen. příslušník tohoto hnutí. Hnědý teror hakenkrajclerský. Šal. Horn. hnědé uhlí. Kuch. hnědá polévka z hovězího masa (op. bílá). Zool. krajník hnědý brouk z čeledi střevlíků (Carabus inquisitor) a pod. Bot. řasy hnědé chaluhovité (Phaeophyceae).