• hoch, -a m. nedospělý člověk mužského pohlaví, chlapec. V levém [šiku]‚ hledíc ode dveří, sedala [ve škole] děvčata, v pravém hoši. Jir. D důvěrně pojmenování n. oslovení milých osob mužských. Ten hoch není ani po nebožtíkovi, ani po mně syn. Jir. [Tchyně o zeti:] Ten můj hoch tuze rád spí. Něm. Stařenka povídala [manželovi]: „Stárnu, hochu.“ Rais. „Hoši, císař bude míti radost,“ zvolal vůdce [k vojákům]. Kou. [Farář ke kantorovi:] Mám ti starost, hochu. Jir. D milenec. „Nech, můj hochu, těch svých písní!“ ondy milá pošeptala. Slád. Holka bez hocha, ryba bez vody. Pořek. D ostrý hoch veselý chlapík, kumpán. U professorův platil Josef za kvítko z čertovy zahrádky, u lidí lehkovážných za ostrého hocha. Šmil. Nejsou zde ostří hoši, kteří jindy mžikem vytáčejí máz nebo dva. Lum. Jizba byla plna hochů z mokré čtvrti pijáků, mazavků. Jir.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 359 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 359