• hold, -u m. vzdání pocty držiteli vrchní moci a uznání jeho svrchovanosti. Čtyři sta šlechticů holdovali Jeho Majestátnosti na hradě pražském. Všichni ostatní jsou k holdu vyzváni. Šub. Biskup přijímající hold seděl na dřevěné pozlacené slávě. Dur. D okázalé vzdání pocty vůbec. Byl přinesl kytici tu dámám co povinný prý jim hold. Svět. Vypadaly [dámy] nikoli tak, jakoby byly přišly vzdát poslední hold mánům básníkovým. Čap. Ch. D Dial. potulka za zábavou. Mladí chasníci v pondělí obyčejně odpočívali, od rána do večera chodili holdem, jak se říkávalo, chodili s muzikou nejen po Modříně, nýbrž i po vůkolních vesnicích. Prav. D Dial. žebrota. Krejcar je takový capart, že ho každý snadno oželí, moha si jich za den vychoditi holdem třebas i za zlatý. Prav. D Arch. vynucený poplatek ve válce, výkupné; vymáhání takového poplatku. Některá jiná města byla se od podobných plenů vykoupila holdy, to jest odváděním peněz do Kladska. Tomek. Mnoho se jich [vojáků] rozprchlo a teď se sbírají a jdou holdem. Všude na ně naříkají, že hrozně drancují. Jir.