• hon, -u m. běh, úprk. Na Vítkově hoře divoký hon. Žižkova posádka vyrazila na Mišňany. Jir. Psi leželi u nohou babiččiných, a jako by po divém honu bývali, rychle oddychovali. Něm. Snad čas, jenž honem kvapným kol se žene, se zastaví. Vrch. D shon, chvat, ruch. Vichr v divém honu rve v cáry fantastické mračen clonu. Čech. Škoda, že jsi se [na besedu] nevybral v neděli, všední den je u nás hon. Rais. Byli by zůstali v honu a ruchu světa na podřízených místech úředníčků. Vrba. Arch. Pracovali [cihláři] chvatně jako do honu překotně. Vlč. Krejčí, ševci šili co do honu jako o závod. Ehrenb. Held v honu svého povolání nevzpomínal. Jir. D překotné úsilí, sháňka. Když pomněl na nekonečný ten hon za kariérou, na věčné to soupeření a předstihování, klesala pod ním kolena. Herrm. Ráno počal hon po penězích zas na novo. Do cukrovaru běhal pro zálohu na řepu, vymetal záložny. A. Mrš. D lovení zvěře, lov. Na ten den byl ustanoven hon v habrůvských polích. A. Mrš. Dvůr hučíval veselím, jakmile se sjelo okolní zemanstvo na hony. Jir. Hon na koroptve. D stará délková míra 125 kroků. Také vzdálenost udávali naši staří předkové na hony. Pek. Země se rozsedla na tři hony. Erb. Větší [hoši] už na kolik honů vyběhli po silnici poutníkům vstříc. A. Mrš. Lešetínské zvony slyšet valné hony. Čech. Kde se měla setkat s nějakou živou duší, na deset honů se vyhnula zdaleka. Nor. Vyhněme se na sto honů násilí co nejdále. Dyk. Její [pěvkyně] přednes byl na hony vzdálen toho naříkavého, slabošského tónu velice, daleko. Smet. D hon, -u m., zvl. pomn. hony (hona), -ů m. díl, kus n. skupina pozemků. Vyhnal brázdu tam a zpátky přes celý hon. Rozl. Pozemky byly rozděleny nejprve podle jakosti na t. zv. hony. Dobiáš. Mezi velkými hony vinuly se červenavé pruhy, úhory. Třeb. Pouští dobytek na naše hony. Ehrenb.