• hrana, -y f. ostré a spolu podlouhlé zakončení nějakého předmětu, ostrý kraj předmětu, ostrý styk dvou ploch. Kulatá zeď na východní stranu vybíhala v ostrou hranu. Jir. Veliké kameny s ostrými hranami. Mach. Měkký širák s velkým okrajem, promáčknutý ostrou hranou uprostřed. Staš. Tři stříšky sbíhají se tu s komínem a hran a koutů je v tom plno. Ner. Hospodář seděl u dlouhé hrany stolu kraje. Rais. Helenka dětinně hrála si rukou po hranách lavice. V. Mrš. Posadil se na hranu postele kraj. Čech. Geom. průsek dvou ploch omezujících těleso. Hrana přímá, hrana křivá. Přen. o nejemnosti, nezušlechtěnosti, nevlídnosti a p. Doufám, že v novém vydání z jemním mnohé hrany [překladu] a vytříbím dikci k toužebnému stupni dokonalosti. Vrch. Poukázal na mnohé hrany v chování jejich [pražských dívek]‚ které by se jinde nezpůsoby nazývaly. Svět. Necítila ostrých hran slov. Hol.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 386 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 386