• i hláska a písmeno abecedy.
  • i sp. spojuje v kladných větách koordinovaně větné části n. kladné věty; spojení spojkou i je těsnější než spojení spojkou a, bývají tak spojovány výrazy, které vyjadřují představy vnitřně spolu nějuk souvisící n. navzájem se doplňující. Rejdištěm zlé moci klášter byl dnem i nocí. Čech. Podob. ve dne i v noci; v zimě i v létě. Otec i matka mu brzy zemřeli. Nebe i země pominou, ale slova má nepominou. Bibl. Zjevovaly se různé hlavy, mladé i staré, u oken. Jir. [Je] cizák — tělem i duší. Baar. Byl mu nápomocen slovem i skutkem. Nahlíželi okny i dveřmi, jak kantoři tančírnu vyzdobili. Rais. Kalkant běhal vesnicí i vůkolím s pozvánkami. Rais. Hrozně jsem lhala vám i jemu. Til. Byl vydán na milost i nemilost hospodyni. Baar. Mluvili o tom i onom. Šmil. Nos měl dlouhý, oči malé i žhavé. Rais. Hlavu mu položila lichotně i prosebně na rameno. Til. Nade mnou se prý [matka] vždycky radovala i plakala. Rais. Se vším tím nemnohým, co mám i co mohu, oddal jsem se zcela i navždy ve službu svému národu. Pal. Někdy bývá při všech takto spojovaných členech. Snad odpouští [Bůh] i vrahům i sebevrahům po smrti. Til. Vichr byl všeho pánem, i mraků i země. Jir. Bylo vidět síť droboučkých vrásek u očí, ale jinak byl to i výrazem i živostí i srdečným smíchem zase jenom chlapec. Til. Arch. Nedej zahynouti nám i budoucím. Pís. Pravidlem je místo i v záporných větách ani. D také, též. Když dozpíval, přestal i hrát. Rais. Bůh dal zuby, Bůh dá i chleba. Přísl. Možná, žeť větru tažení, možná i — zlé že znamení. Erb. Nejen panímáma, štítilo se i více lidí od Kudrnovic čeho přijmouti. Něm. D zvlášť vytýká, zdůrazňuje, stupňujc některý člen větný. Tedy už i ty mne zrazuješ a už i ty dáváš se od toho tyrana navádět. Svob. Povím ti i to, protože jsi to ty. Til. Vždyť já každému i Luštincovi přeju nebeskou slávu. Rais. Byl dokonale elegantní i v civilních šatech. Til. Víš, že ti sluší i ten hadr špitálský — jsi okouzlující. Til. I nejspravedlivější hřeší denně sedmkrát. Čech. [Výstřednost,] která stála závratné sumy a i životy. Til. Přestěhovali se do města i se synáčkem. Šmil. Takových sedadel na jednom mlýně bývá i šest. Havl. Je zbytečno i jen o tom mluvit. Šim. V noci prý mu [černému myslivci] i svítily oči. Něm. Často ve spojení s jinými výrazy stupňujícími (ano, ba, dokonce). Bezednou zástěru její [alchymie] plnili ryzím zlatem, ano i dvorce prodávali. Třeb. Třešně, ba i modrý bez měly poupata na rozvití. Rais. Jsem váš nejoddanější přítel a dokonce i — ctitel. Til. Arch. Naskytlo se mi hojně otázek nových, na kteréž i podnes ještě odpovídati neumím. Pal. pravidlem je i v těchto případech ve větách záporných ani. D má význam připouštěcí. Byl rád, když byl čas pilný, že dostal i známého zloděje [na práci] třebas i. Herb. Dbala, aby se všecko řádné krmivo z luk a polí mohlo dáti na půdu a něco třeba i odprodati. Rais. [Válka] pro ženy neplatí, i když je mezi nimi a námi [muži] stále boj. Til. Františka a děti přijdou mu na nejbližší stanici vstříc, i kdyby „šídla padala“. Šmil. Ačkoliv sotva dechu měli [ženci], přece se každý do práce hnal, byť i nebyl písař ustavičně křičel a nadával. Něm. D uvádí věty vyjadřující následek, důsledek toho, co předcházelo; tedy, proto. V tom slyší venku koňský dupot. I myslí si: Kdopak to asi k nám zabloudil? Něm. V těch časech on [Václav Vlček] již málokdy chodíval, poněvadž srdce se rozbušívalo a dech nesloužil; i vyčkával tramvaje a já chvátával jsem ještě na procházku. Rais. D uvádívá věty vyjadřující jisté hnutí mysli. „Přivedl s sebou svého synka.“ — „I jé! To jsem rád!“ Něm. I pro Pána Boha, vy jste mne překvapil. Prav. I vida, vida — to je Baruška. Herrm. I hleďme, hleďme Němečka! Rais. I Bože, Bože, mám já hlavu, sedím a povídám, a páni mají žízeň. Rais. I vždyť my se smluvíme, viď, Mařenko. Rais. Vzpomněl si, jak se dnes vrátil ze sadů. „I, ať se to Mařka doví!“ Svob. I to aby čert vzal takové cestování! Stroup. I to nejsou známí — jakživ jsem s nimi nemluvil. Ale váš cukrovar přece pracuje? — I toto! Vrch. I mlč už a jdi. Šim. I bodejž tě sršeň sám —! Erb. I ty lehkomyslné děvče! Ner.
  • i, í citosl. výkřik při náhlé bolesti. Spáliv se, křičel: „I, to pálí!“ Rais. D naznačující smích. „I—í!“ — vypískl facír smíchem. Vrba.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1340 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1340