• invalida, -y m. (pl. -i) voják v boji zraněný, vojenský vysloužilec, neschopný služby pro stáří n. zranění; chovanec invalidovny. Čahoun chlap, řezník svého řemesla, ale nyní invalida s ochromenou pravicí. Staš. „Jsem sladovnický, vysloužilý voják, jednoruký invalida.“ Prav. Invalidi klepali po dláždění dřevěnýma nohama. Mach. Přen. pejor. Jednoho dne přibelhal se ten literární invalida ke mně. Čech. Defilírka veteránů a invalidů myšlenky. Šal. D vůbec člověk práce neschopný pro stáří n. zranění. Průmysl činí z více než pěti tisíc [lidí] doživotní invalidy úplné nebo částečné. Naše d. Invalidi práce — potulující se žebrotou ode vsi ke vsi. Čes. pol. Církevní vrchnost prohlásila jej [nemocného P. Hráze] za invalidu církevního a vykázala mu skrovný plat předčasných pensistů. Herb.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 123 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 123