• jak adv. táz. uvozuje otázku (přímou n. nepřímou), jíž se ptáme na způsob n. míru. Jak se ti daří? Klicp. Jak pak se vám tu mezi námi líbí? Třeb. Nu, jak žiješ? Slyšel jsem, žes ovdověla. Pech. Jak pak jste spokojen se mzdou? Pfleg. Jak jsou staří vaši synové? Pech. Jak dlouho jsem tady? Pech. No jak; chystáš se o hodech k muzice? Preis. Ale jak pak, nepůjdete dál? Tyl. I jak pak ne to se ví, že ano. Štol. „Nepojedu, zůstanu.“ „Jak bys jel!“ to se ví, že nepojedeš. Jir. Zeptal se král těch pánů, jak se jim líbí jeho nevěsta? Erb. Musím se přesvědčit, jak to tam vypadá. Pfleg. Hle, jak národ kráčí. Mach. Uvažovali úzkostlivě, jak s pravdou ven. Herb. D vyjadřuje překvapení nad tím, co bylo řečeno. „Jdu prosit o svého syna.“ — „Jak? Nerozumím.“ Pech. Jak, vy víte? Pfleg. D uvozuje větu zvolací. Jak strašně — jak bídně to tam vypadalo. Pfleg. A tancovali! A jak, s jakou chutí! Jir. A jak jsi mohla býti šťastna! jak velice. Něm. Jak se ti letos těším na venek! Šrám. Jak já dobře vím, že si na něho myslíš však! R. Svob. Jak já tě, ty hádě, někde zastihnu! Staš. To Háčkovo plémě dělá pána! Počkej, jak já ho z tebe vyženu! Prav. D uvozuje jako spojka vedlejší věty způsobové (přirovnávací tu často ve spojení se souvztažným tak —, omezovací, prostředkové). Jak vlny osením po tobě hrají mé vzpomínky a touhy, ó rodný kraji. Čech. Jak ty mně, tak já tobě! Přísl. Má povaha jest: jak na srdci, tak na jazyku. Paleč. A jak přijel, tak odjel. Herb. Jak si myslili, tak udělali. Erb. Já su tak syn jak oni. Herb. Jak je Bůh nade mnou, mluvím pravdu. Kyselo a brambory k snídání, k obědu brambory a kyselo, a k večeři jakby smet zas tak. Něm. Byl [pokojík] tak, jak ho Beneš opustil. Baar. Lešetínský kovář chlapík, jak se sluší. Čech. Vydražil jeho živnost, jak stojí a leží. Baar. Upadl jak dlouhý, tak široký. Čap. Ch. Utíkala, jak mohla. Zey. Arch. Vypsal jsem tobě, čtenáři milý, jak moha. Kos. Jak vidím, Štěpáne, jste v dobré míře. Pech. Tu ona, jak se převalila, přetrhla provaz. Erb. D spojuje přirovnávané členy větné. [Julinek] vypadá jak zelenka. Šim. D Lid. při komparativě a adj. jiný než. Kde bychme šli jinde jak k Balátovi? než. Herb. V otčině své nebyl více jak třicet let. Šmil. Kdo míru víc si přeje, Jezu Kriste! jak my. O. Červ. Víc jak dříve v nitru jsem se zděsil. Heyd. D spojení jak — tak slučuje větné členy; i i. A ujistila nás Jeho Milost královská jak v Norimberce tak ve Frankfurtě o pevné oddanosti. Třeb. Ti neudělali jakživ nikomu nic dobrého, jak starý tak ten mladý. Herb. D Ustál. spojení tak jak tak, buď jak buď, den jak den a p. To nepůjde tak jak tak beztoho. Své modly tak jak tak má každá doba stejně. Vrch. Buď tomu již jak buď, slechy jsou, že se v Münstru paničky blázní všecky po něm. Krás. Hledej jak hledej, ničeho neuvidíš hledáš-li jakkoliv. R. Svob. Ať soudil jak soudil, nikdy nerozsoudil ať jakkoliv soudil. Herrm. Jak ho řeže, tak ho řeže, hlava nehlava. Herb. Den jak den pásal své stádo denně. Něm. Večer jak večer chodil do uličky za skladištěm každý večer. Čap. Ch. D Ustál. spojení jak tak, jak kterak, jak kdy, jak kde a p. Den mu ušel jak tak loudavě. Herb. Dávají mi [odpůrci] veřejně jak tak pokoj jakž takž, že to ujde. Win. Dovrávoral se [opilý] jak tak do své světničky jen stěží. R. Svob. Nejde se arci [z hospody] vždy přímo domů, nýbrž jak kerak všelijak, různě. Herb. Kučerovi vítali učitele s menším nebo větším účastenstvím, jak kdy podle okolností. Herb. Na náměstí čili v městě byl domov paniček a slečinek, za vodou byly jen tetky, kmotry, panimámy, v uličkách bylo jak kde všelijak, pomíchaně. D má význam relativního zájmena. Jak jste tady, všickni kradete! kteří. Svob. Všichni, jak tu sedíte, jste jeho poddanými. Svět. V ulici zaniklo několik svítilen, a to v hospodě, jak tam říkali „u Maňasů“ v níž. Jir. D uvozuje vedlejší věty vypovídací po slovesech pozorování a jevení se, pravení, myšlení, kde jde o vyjádření živého a názorného představování. Já viděl, jak padal, chopil mne za ruku, jako by chtěl, abych šel s ním. Pfleg. Div už neviděl, jak před soudem vyhraje, až takhle rozšafně přizná a poví. Vrba. Díval se, jak chodí děti do školy. Vrba. Slyšela dlouho ještě, jak mu sníh vrždí pod nohama, jak muž její má pružný krok a jak si pohvizduje. Herb. Cítila, jak na ni jdou mdloby. Herb. Jedni vzpomínali toho, jak starý Mikulič seděl zdrcen. Herb. Teta vypravovala, jak byl u nich. Herb. Chlapci se zdávalo o kouzelnících, jak pronásledují nevinné děti. Herb. D uvozuje větu časovou, když, jakmile, zatím co. Jak jaro šlo, otloukali jsme píšťalky. Jir. Jak uviděl, co tropí starý, řekl. K. Čap. Až dech se mně zatajuje, jak se na vás teď dívám. Šim. Hned jak jsem vstoupil, slyšel jsem pana profesora živě mluvit. Šim. Jak mu myšlenky hlavou létaly, napínal ruce v loktech. Rais. Jak takto mluvil, pokrylo čtvero bílých křídel tělo Topázovo. Havl. D uvozuje větu příčinnou. Šel zvolna a rozkývaně, jak ho břímě tlačilo. Jir. Čekal je [ptáky na tahu], a jak byl zkušený, počítal, kdy přitáhnou ti, kdy oni. Jir. Cedí se z vás, jak slunce praží. D uvozuje větu podmínkovou. Jak to Lidka řekla — bude to pravda! Svob. Musila jim [pánům rychtářka] odkoupit nějaký len či obilí, a jak by nebyla k tomu ukázala chuť, hned jí vyhrožovali. Svět. Začala jí hroziti, že jí chlapečka zadrhne, jak nepoví, co viděla. Něm. D uvozuje větu přípustkovou, jakkoli, třebas, byť i. Ó jé, to já lidi ještě poznám, jak jsem stará. Šim. Avšak jak snažně rodiče prosil, ti ho přece na lov pustit nechtěli. Něm. Mně z knih, jak různá jsou jich jména, se líbí nejvíc zaprášená: toť „Přísloví“. Vrch. Nechtěl bych jí, jak jsem starý chlap. Kosm. To jsou, jak jich neznám, bystré hlavy. Jir.
  • jak, -a m. yak.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 2051 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 2051