• jev, -u m. úkaz. Děti obrátily se tváří do sálu a zrovna hltaly jevy svého okolí. Kronb. Kongres prohlásil vyznání náboženské za jev, který by obligatorně měl býti při každém sčítání lidu zjišťován. Čes. pol. Dělíme jevy jazykové na fysické a psychické. Ath. Přede vším jisty jsou nám naše jevy duševní, rozličné stavy našeho vědomí. Mas. Gram. jevy fonetické, hláskové, syntaktické. D Zř. projevení. Každá empirická chvíle, byť na pohled a jev sebe krásnější a ohnivější, vykuklí se Máchovi záhy v starý mučivý osten. Šal. Není třeba, abych vyčítával, čím pan hrabě, obce příznivec, vždy svou dobrou vůli na jev dával. F. S. Proch. Mé všechny rány by pak přišly v jev najevo. Mach. Brzo vstoupí [nepřítel] v jev na pláň světlou. Quis.