• jo 1. adv. lid. přisvědčovací ano. Jo říkají leda někde u nás v Nové Vsi, v Praze se říká ano. Rais. „To thé bys nechtěl?“ „Jojojo —.“ Rais. Já jsem chudá, ale na čest držím, to zas jo. K. Čap.
  • jo 2. (často opak. jojo, jojojo) citosl. vyjadřující odpor, povzdech, překvapení. Jo, dá ji svou půlku připsat, a nemůže ho ona potom vyhnat? Herb. Jo, to holt každá neumí. Něm. I jojo, léta jsou léta. Rais. „Jojo, stárneme a k ničemu nejsme.” Baar. Jó počkají, to bych byla zapomněla. Čap. Ch. D Lid. podle němčiny zdůrazňující, skutečně, doopravdy. Ať mně to jo neuděláš! Rar. Posýlá pro princeznu, „aby se jo ihned dostavila“. Čap. Ch. Řeknu ti ale, že ten Kerenský, jako když má v sobě jo něco zázračného. Kop. V. t. ja, ju.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 173 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 173