• kárati ned. (kárám, přech. přít. káraje, imper. kárej; zast. káři, káře) (koho) ostře napomínati, plísniti někoho, někomu něco ostře vytýkati. „No, buď přece slušna, co pak je to!“ kárala ji matka. Ner. Matka dceru kárala za její hrdost. Něm. Je-li to nemužná slabost, nuže známť se k ní, kárej, trestej mne za ni. Svět. Snesla jeho opovržlivé hledy, kárající ji z vyzvědačství. Svět. D (co) vytýkati. Molière v nejlepších svých veselohrách nekáral tak časové výstřednosti a nesmysly, nýbrž více poklesky všelidské. Zl. Praha. Hadr káře onuci. Pořek. D Arch. trestati. [Neposlušný vojín] je kárán hodnou pomstou vedle práva vojenského. Jir. Proč odložil jsi meč kárající křivdu? Zey.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 332 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 332