• kasta, -y f. třída příslušníků národa n. státu dědičně i společensky ohraničená a uzavřená. Obětovali Budhisté nejvyššímu bohu toliko kvítí a ovoce, zavrhujíce oběti, zvláště pak dědičnost stavu čili kasty. Voc. [Farao] spojil, rozdělil obyvatele na sedm dědičných tříd [kast]. F. Smet. D o společenské vrstvě, třídě, která se vědomě uzavírá, odlučuje od ostatního obyvatelstva jako společensky vyšší. Tvořívali [bohatší občané městečka] trochu svou kastu. Rais. Tato společnost bohatého [měšťanstva] byla přesvědčena o jakémsi svém šlechtictví, jakési vyšší kastě. Svob. Horlení proti předsudkům a kastám všeho druhu. Vrch.