• kdo zájm. táz. jímž se osoba mluvící táže po osobě úplné neznámé.„Kdo to?“ tázala se za zavřenými dveřmi. Zey. Kdopak to asi k nám zabloudil? Něm. Slyšte, kdo ta paní jest. Zey. A oznámila mu věrně, s kým koho viděla a kdo komu se vyhýbal. Svět. Bůh sám ví, po kom ten kluk jest. Štol. To je vidět, kdo o koho stojí. Ner. Uvidí se, kdo s koho: zdali ty zvítězíš anebo já! Erb. D uvádí věty, které formou otázky vyjadřují zápor. Kdo by to byl řekl nikdo by to byl neřekl. Us. Kdopakby kupoval mlejn bez píly. Klicp. Ale kdopak se s ní [vdovou] spálí! Štol. Kdopak by si takovou starou babu vzal!? Mrš. Kdo ví (ps. též kdoví) s nepřímou větou tázací vyjadřuje pochybování, mírné odmítnutí. Kdoví, je-li to tak. Herb. A kdybychom se k vám byli nevrátili z chaloupky, kdo ví, jak by to nyní vypadalo na vašem statku! Hál. „Zbabělec jsi a nic jiného!“ — „A kdoví, jsem-li!“ zahučel Franta. Svob. Kdoví, nebude-li to náš poslední rozhovor. Brodský. D zájm. neurč. někdo, někteří lidé. Bude-li se komu zdáti, že jsem zúmyslně vyhledávala jasnější stránky lidu, tož se omlouvám. Preis. Je způsob, když koho milého z domu provázíme, že mu dáváme na cestu s sebou požehnání. Něm. Kde kdo byl v podezření, že má knihy, musil s nimi na faru se všemi kde někdo. Třeb. Kde kdo byli, přišli z domu. Heyd. [Vesničan] pamatuje léta i dni, kdy kdo na vsi umřel, ženil se. Rais. A z nevelké jeho kollatury málo kdy kdo pro něj [faráře] přišel. Jir. Dnes ve všední den bude tam v zahradě sotva kdo. Lier. Musili jíti [farář a kostelník] na pohřeb pěšky, neboť pro pilnou panskou robotu z celé dědiny neměl kdo faráře zavésti a odvésti nikoho nebylo, kdo by mohl. Herb. D zájm. neurč. kdokoliv. Postarala se o všechno, čeho si kdo přál. R. Svob. Měl jí [krve] karlínský přeborník těžké váhy více než kdo jiný. Čap. Ch. D zájm. vztaž. vztahuje se zpravidla k zájmenu zastupujícímu jméno osoby a je významu všeobecného. Koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje. Přísl. Dvakrát dává, kdo rychle dává. Přísl. Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Přísl. Tak [dobře] spát může, kdo se modlil vroucně k bohu. Mach. Jediný, kdo těžce nesl smrt páně radovu, byl sládek pan Kejřík. Ner. Každému kdo šel kolem, vypravovaly [děti]: „Dnes přijede naše babička!“ Něm. Kdo truchlíte proň, tváře v žalu skrejte. Vrch. Kdo viděli, že Parnassie jeho nevěstou, záviděli mu. Šmil. A neodpovídají-li [obrazy] snad představě přemnohých, kdo zpěvy Nerudovy procítí? V. Oliva. Byl [Zeyer] jedním z těch, kdo patří v dávnou dobu. Vrch. A jsou, kdo jej [Zeyera] zase absolutně podceňují. Kar. Kdybych měl na světě s kým se poradit! Podl. D Lid. expr. kdo ví (ps. též kdoví) se zájmeny n. adverbii tázacími vyjadřuje neurčitost rozmanitého významu; obyč. naznačuje nevšednost, zvláštnost, výjimečnost nebo naopak pejor. podprůměrnost, všednost. Leckdes jich hromádky stojí, kdo ví o co se radíce o něco. Něm. Jako by měla bůhvíco na práci a kdovíkdo na ni čekal. Til. Což tá, vlasy na čele si to ustřihne a sukně vláčí po zemi a už myslí, že je kdo ví co. Herb. Prokop čekal, kdo ví co že bude následovat po oné noci. K. Čap. Bylo jich „dovíco“ velmi mnoho. Baar. Poslouchal, jako by byla jarmareční písnička kdoví jaká krása. Vanč. Vy tady těm pánům vypravujete o mně kdovíjaké věci. Nor. [Babička] myslila, že se dědeček kdo ví jak rozzlobí hodně. Jir. Umí sice číst a psát, ale to ještě neznamená, že umí kdovíjak psát. Nor. Přece se to už doví jak dlouho trousilo, že budeme zpívat hodně dlouho. A. Mrš. A jak by neslyšel [křik slepic], vždyť se to rozlíhalo, kdo ví kam hodně daleko. Jir. Bylať myšlénkami kdo ví kde někde daleko. Svět. Koupili jste rytinu, vytrženou z celého díla, jež kdovíkde propadlo zkáze. Herrm. Teď, kdy Arnstein a kdovíkolik haličských Arnsteinů přišlo k názoru, že Morava je velmi bezpečnou končinou! mnoho. Ben. [Srdce se raduje], že se až na kdovíkolikátou polokouli rozprostraňuje ochranné křídlo republiky nad jejími občany. Lang. Plnil tím způsobem jen kdoví-kolikrát již připomenutý slib mnohokrát. Lum. — Ten vandrák, ten pobuda, ten otrapa, ten kdovíkdo, ten hlad a ještě mnoho jiných jmen mu dávali. K. Čap. Já si to [ptáky] držet nemožu a prodat je, kdo ví komu, ne… ledakomus. Jir. Chtěl, aby se nevydávala v ruce kdo ví jakých mužských všelijakých, ledajakých. Prav. Povídal: „Ty kdovíčí plemeno!“ Strejčku, co pak je to „kdovíčí?“ Čap. Ch. V. t. kdož.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 620 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 620