• kdy adv. táz. jímž se mluvící táže po době nějakého děje, v které době? kterou dobou? „Kdy se vrátíte?“ ptala se hajná v síni. Jir. Kdypak jste s těmi kejklemi začal? K. Čap. Vy se tak o mne staráte, kdypak já se vám odsloužím? Něm. „Slíbíš-li, že se Děda-Vševěda zeptáš, kdy bude mé roboty konec, převezu tě…“ Erb. Ode kdy od které doby. Do kdy do které doby. D Expr. hovor. vyjadřuje dobu velmi dávnou, řídkou n. neurčitou. Kdy už jsem tě neviděl! velmi dávno. Us. Starouš bude hned hotov — kdypak už břitvu obtahoval! Herrm. To už je kdy! velmi dávno. Us. [Žebrák měl] hlavu nestříhanou, nečesanou, neholenou a nemytou už kdypak. Právo l. Na povinnost si vzpomene až kdy! Us. Kdy pak si jich [učitel včel] všiml, kdypak se u nich zastavil? Jir. Kdypak se to [zastřelit sluku] stane? Dvě leta už chodíme, a to je teprv první. V. Mrš. D Ustál. spojení jak kdy podle okolností. Kučerovi vítali učitele s menším nebo větším účastenstvím, jak kdy. Herb. D adv. neurč. někdy, jednou. Že budu kdy účetním revisorem, toho jsem se věru nenadál. Čap. Ch. Pan farář se nepamatoval, že by byl Rybář přišel kdy včas. A. Mrš. Chtěl [kaplan faráře] prosit za prominutí, urazil-li ho kdy. Baar. Aby si vyšel do polí [farář]‚ovšem ne daleko od dědiny, to se stávalo zřídka kdy. Herb. D kdykoli, v kterékoli době. Viktorka doufala, že jí bude zase dobře, jako jí bývalo kdy jindy. Něm. Princezna tak krásná, ba ještě krásnější než kdy dříve byla. Něm. Podej mi, chlapče, živé vody, nechť bude tělo beze škody, jako kdy prvé. Erb. Víc, než kdy jindy, třeba vše uvažovat. Čech. D adv. vztaž. vyjadřuje vztah své věty k době, v níž se něco děje. Odměnou vaší budou chvíle, kdy uzříte zemi světlem své lásky. Břez. Vyjasnilo se mu vždy, kdy ta věrná družka u něho byla. Jir. Již roku 1841, kdy vyšel první svazek jeho básní, vzbudil obdiv. Vrch. Míti kdy míti volný čas, volnou chvíli, jest kdy jest čas. Poněvadž měl [Kvapil] v celé vesnici ze všech sousedů nejlépe kdy, vložili naň rychtářství. Svět. Včera nebylo kdy [nasekat jetele] — vozili jsme otavu. Baar. Ale kde vzal k tomu kdy? Rub. No já jsem si dal kdy. Jir. Ale uděláš si kdy, Světluško volnou chvíli. Třeb. Tuta [komise] není hned hotova. Páni si dají na kdy na čas. Jir. D adv. neurč. vztaž. kdykoliv. V pokoji mohl se [Dřevnický], kdy chtěl, zavříti. Šmil. [Všichni]‚kdy podnikli něco důležitějšího, chodili dotazovat se pana kmotra. Šmil. D sp. arch. když. To kdy panna zpívala, za ruku ho ujala. Čel. Pak, kdy kašel utichl, ozývalo se odříkávání. Jir. Kdy z lesa vyšel, zíral kolkolem. Zey.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 724 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 724