• klášter, -a m. zvláštní uzavřené obydlí řeholníků n. řeholnic, organisační jednotka církevního řádu a jeho sídlo. Vyvolil si jeden z mužských klášterů za bydliště. Svět. Byl jsem s otcem v klášteře Voršilek. Ner. Nevycházel mezi lidi, ale zůstával ve své sedničce jako v klášteře. Rais. Všude musí být ticho jako v klášteře, ničím se nesmí ani klapnout. Šim.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 201 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 201