• kladivo, -a n. nástroj, kterým se buší, který pracuje rázem. Kladivo bije, kovadlina drží, až se jedno o druhé rozrazí. Přísl. V lomech zněl buchot kladiv, tlukoucích do zvonivého pískovce. Rais. Všechno na něho působilo, jako by byl dostal kladivem do hlavy. Herb. Buchalo v ní srdce jako kladivo prudce, silně. Svět. V spánky krev kladivem tepe. Mach. Slavná londýnská sbírka přijde pod kladivo do dražby. Pol. list. Přen. [Redaktor] sám je velkým a těžkým kladivem na kritiky ostře je kritisuje. Přít. Tech. kladivo ruční, strojní, vrtací, sbíjecí a j. Sport. vrhací náčiní záležející v kouli zavěšené na drátěném laně s držadlem. Hod kladivem.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 349 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 349