• kmet, -a m. velmi starý muž. U mostu seděl žebrák, kmet to téměř stoletý. Šmil. Nad stolem nakloněn stál stříbrovlasý kmet vysoké postavy. Arb. D Arch. hlava rodiny, rodu, přední člen obyvatelstva. Veřejnou správu vykonávali především náčelníci rodoví, otcové, dědi, starostové, kmeti, vladykové. Čes. pol. Kmetové zemští nenalezli na něm viny přísedící zemského soudu. Třeb. Páni kmeté a konšelé hovořili o tom v radní síni obecní starší. Win. D Arch. sedlák, poddaný. Radši žili [venkované] u nich [rytířů Žirotínů] v nájemství jakožto kmeti po zvyku staročeském. Třeb. D Práv. občanský přísedící kmetského soudu.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 253 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 253