• kompromis, -u m. dohoda na základě vzájemných ústupků. Při uzavírání kompromisu slevují vždy obě strany. Vach. Lidstvo podlehlo pokušením ďáblovým, vstoupilo v kompromis se silami tohoto světa. Krej. Vůdce české oposiční strany, přinucené ke kompromisu, jímž docíleno většiny na radnici. Čap. Ch.