• kos, -a m. černý zpěvavý pták z čeledi drozdovitých, Turdus merula. Na vysokém topole u silnice štěbetal kos. Něm. Pán jako zmoklý kos raději se studem odstraní. Dibl. D Expr. chytrák, chlapík, zdatný člověk. Když mu chlapec směje se dobře odpověděl, říkal: „No, už vidím, že jsi kos.“ Něm. Tys hloupý! Apolena je jiný kos než ty. Klost. Albín je v řemesle kos. Zákr. D kosové pojmenování zábavního spolku a jeho členů, původně v Chrudimi, potom i jinde. Všem ctěným spolkům, Kosům, Palečkům atd., kteří mne čestným členstvím poctili, pusu! Paleč.