• kouzelník, -a m. člověk provozující kouzla, čaroděj. Hadači, čaroději a kouzelníci potloukali se co zbytkové pohanského kněžstva po zemi. Tomek. Jako magnet táhne muzika všecko k sobě. Podivná muzika — kouzelníci muzikanti. Baar. D eskamotér. Známého triku saloních(sic!) kouzelníků bylo tu vědomě využitkováno. Čap. Ch.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 153 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 153