• kov, -u m. látka chemicky jednoduchá, vyjímajíc rtuť pevná, lesklá, dobře vodící teplo a elektřinu, neprůhledná. Do žhavého kovu mistr zasmušilý prudce bušil. Čech. Nejlepší odměna tvá je, že’s vykonal dílo nad kov trvanlivější, aere perennius! Jir. Přen. Kamenem i kovem se zde [v Benátkách] zvěčnili umělci nejslavnější kovovými sochami. Ner. Vymýtil ze svého života placení bankovkami a kovem kovovými penězi. Vach.