• krach citosl. naznačující hřmot při nárazu těles, zvl. kovových, praskot lámajících se věcí. „Krach—krach—krach“ rozkřičela se strojní puška. Maj. Na zem letí chlap, ruce roztaženy, a krach! hlavou do jakési putny. K. Čap. Náhle stalo se mu cosi v hlavě — krach! — jako když tam ořech praskne. Šrám.
  • krach, -u m. lid. finanční úpadek, hospodářská pohroma, bankrot. Cukrovarnický krach z let sedmdesátých zabil i tento cukrovar. A. Mrš. Krach dvou bankovních domů ožebračil rodinu skoro úplně. Mah. D Přen. úpadek mravní, politický. Krachem měšťáckého řádu padá jeho ideologie a s ní i měšťácké umění. Wolk.