• krajíc, -e m. kus chleba ukrojený od kraje bochníku k jeho středu. Připadal si jako vandrovník, jenž přišel, aby vyprosil si krajíc chleba. Šim. Odříkaného chleba největší krajíc co nechceme, toho se nám nejvíce dostává. Přísl. Lepší doma krajíc chleba než v cizině kráva celá. Přísl. Jmění ubývalo jak krajíce v hrsti rychle. Sum. Zapomněl na svůj strach z ujídačů jeho malého krajíce chudé živnosti. Vach. Ó, je to hořký krajíc chleba: seděti a píchati ode tmy do tmy hořké živobytí. Šmil. A na ten literární krajíc spoléháte? výdělek z literatury. Krás.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 127 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 127