• krajan, -a m. (pl. krajané) pocházející z téhož kraje, z téže země, příslušník téhož národa. Na Čejči manžel Marie Terezie osadil svoje krajany z Francouzska. Herb. Čechu, krajane, příteli! dovolte, ať se k vám po Česku přivinu! Tyl. Bavilo by ho [Turečka] stejně drážditi Němce jako krajany. Dyk. Litoměřicko, kde sám [redaktor sborníku] jest nikoliv krajanem, nýbrž hostem. Arne N. D národní n. státní n. místní příslušník, rodák. [Lékař v Cařihradě] zeptal se mne francouzsky: „Jaký jste krajan, pane?“ které národnosti. Čech. Výminkář dal se s vojáčkem do řeči, ptal se, který je krajan z kterého kraje pochází. D Polit. ministr krajan v bývalém Rakousku ministr zastupující v kabinetě zájmy určitého národa. Teď dva ministři krajani na modré Dunaji o c. k. spravedlnosti vám dumají. F. S. Proch.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 147 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 147