• kužel, -e (zř. -u) m. věc mající křivočarou základnu a do výšky se zužující. Řada plných kuželů v zábradlí, vzhůru šikmo sečených, tak dobře jest živlem rokoka jako kartuš. Čap. Ch. [Z keřů] vynikaly koruny stromů, tu do kostky, tu do kužele nůžkami a nožem upravených. Jir. Toužil spatřiti co nejdříve vrcholky rodných hor, mračné útesy českého Švýcarska i sladké kužele Středohoří. Maj. Stolek s mikroskopem ozářen kuželem světla. Vanč. Geogr. suťový kužel nánosový jazyk na úpatí příkrých horských strží a roklin. Geom. těleso omezené částí kuželové plochy a roviny. Kužel kruhový, komolý. D nástroj na upevnění lnu n. konopí při předení. V ruce nesl kužel, ovinutý nadělanou koudelí. Rais. Kulíšek počal točit z javorů kolovraty, kužely a motovidla. Baar. Jak ze sna vidím na kuželi bílou kadeř lnu. Čech. D Těl. nářadí ke kroužení mající podobu láhve.